Už dlouho se všude povídá, že si můžeme tvořit svou vlastní realitu, že jsme tvůrci naší reality, že je důležitý náš úhel pohledu a tak dále.. Dobře, ale když si tedy řeknu, že bych místo černého auta chtěla zelené, a budu na to celý den myslet, změní se jeho barva ? Nebo, když někdo na zem namaluje křídou šestku, můžu z ní já udělat dvojku ? NE. Některé věci jsou předem dány, a my to naší myslí změnit nemůžeme. Například barvu slunce nebo měsíce, tvar Země, na které žijeme, barvy v přírodě, tvary rostlin, stromů a jiné. Ano, my jsme tvůrci našeho života, ale úplně v jiném slova smyslu, než ve kterém jej lidé dnes vnímají. Svou realitu si můžeme tvořit, ale pouze uvnitř sebe. A ano, od toho se potom odráží naše vnější realita, ale ne tak, že bychom měnili situace, ale tak, že se naučíme přijímat život přesně takový, jaký je a naučíme se měnit naše vnitřní prostředí. Když budeme mít více méně naše nitro v rovnováze, nebudeme k sobě tolik přitahovat vnější stresující situace, anebo je budeme umět řešit s klidem, takže pro nás v konečném důsledku nebudou stresujícími.
Hláška JSME TVŮRCI SVÉHO ŽIVOTA je za mě zase a znovu jenom jeden z dalších poutačů na to, jak svou pozornost dávat situacím a věcem tam venku, aniž bychom se spojovali se svým nitrem. Jak si to ověříte ? Kdy poprvé jste tuto větu slyšeli ? Že už je to dlouho ? V tom případě takhle pracujete už nějakou dobu, a tak si můžete upřímně přiznat, jestli jste ve svém životě opravdu spokojení. Že vám k úplné spokojenosti ještě něco chybí ? A co že to je ? Něco z venčí ? Aha, a kolikrát už jste si řekli, že už vám chybí pouze tohle, a budete úplně spokojeni, a když jste toho dosáhli, náhle jste na to úplně zapomněli a začali jste toužit zase ještě po něčem jiném ? Kolik hodin svého života jste prožili v meditaci nebo vizualizaci svého dokonalého života ? A že pořád nic ? K vnitřnímu štěstí, které je jediné trvalé dojdete pouze a pouze opravdovou prací na sobě sama. Když se napojíme na naší intuici, budeme vědět, co je pro náš život dobré, a tak budeme mít radost ze všeho, co můžeme prožívat.
Je důležité si uvědomit, že každý máme svou vlastní cestu a svůj osud, který je nám dán, nebo který jsme si vybrali. Z tohoto důvodu je důležité na sebe přestat tlačit, nic neurychlíme a pokud něco nemůžeme změnit zbývá jedna z možností - přijetí. Co ale můžeme dělat, je naučit se vnímat naší intuici, pokud zrovna čtete tento článek, předpokládám, že vás toto téma zajímá nebo dokonce volá. Kdo mě sleduje na instagramu, tak už první odstavec tohoto článku četl, a také viděl pár krátkých videí, kde jsem reagovala na vaše zprávy. Všimla jsem si, že jsou buď lidé, se kterými to rezonuje a pomáhá jim to k nalezení většího klidu nebo lidé, kterým je to úplně jedno a potom jsou lidé, kterým tato tvrzení vadí. Vadit jim to může proto, jelikož jsou zrovna na takové cestě, a vnímají to, jako útok. V žádném případě nechci na nikoho útočit, ani nikomu brát jeho pravdu, jen sdílím to, na co jsem za svůj život přišla a co mi funguje. V poslední letech jsem byla hodně sama anebo se svými klienty, měla jsem proto čas na rozjímání a také na poslouchání. Z toho potom vychází mé zkušenosti a tvrzení. Zároveň vnímám, že to, co tvrdím je stálé, a to je to nejdůležitější.
Tradiční čínská medicína o tom mluví prý už tisíce let – SRDCE BEZ SOUDŮ A TUŽEB. Co to vlastně znamená ? Zcela laicky mohu říct, že jde o to, abychom se zbavili všech našich odporů. Odpor v nás totiž vytváří disharmonii. Co je to odpor ? Odpor je každá negativní emoce spojená s myšlenkou, například, když mi něco vadí, úplně mě to sžírá. Příklad může vypadat takto: Žiju si svůj život, mám různé plány a cíle a zároveň cítím, že bych to chtěla mít nějak. Cesty osudu mě ale vedou někam jinam, někam, kde se mi to nelíbí, protože už bych dávno chtěla být jinde, nebo žít jinak, jenže to stále nejde a já nevím co s tím, a trápím se. Tohle je jeden z nejčastějších vzorců. Co s tím ? V tomto bodu je právě důležité uvolnění, jestliže mi to nejde, mohu se do pocitu klidu dostat i přes svou hlavu, jak ? Začnu jí to vysvětlovat, mohu si vysvětlit, že momentální situace, ačkoliv nejde změnit, je zřejmě ta nejdůležitější možná forma toho, co mám v tuto chvíli žít. Vždycky, pro nás má každá naše situace velký smysl, jestli ho nevidíme hned, později nám – chceme-li, určitě dojde.
Jestli budeme se svým životem bojovat, nikdy nezvítězíme.
To je dobré si pamatovat. Zbytečně se můžeme dostat do úzkostí, stresů, depresí. Zrovna ty nejtěžší zkoušky jsou pro nás ty nejdůležitější, nejvíc se z nich naučíme. Jestli to s vámi rezonuje a zajímalo by vás, jak více s tímhle pracovat, můžeme si říct další příklad.
Vnímáte, že vám někdo nebo něco vadí ? Třeba, že se vůči vám někdo špatně chová ? Zkuste si sami pojmenovat emoci, která vám vyvstane v momentu, kdy cítíte ten tlak. Když budete schopni emoci pojmenovat, můžete si vyzkoušet najít příčinu tohoto problému, už se vám to někdy stalo ? Třeba v dětství ? Můžete v sobě hledat, a tím se i víc o sobě naučíte. Odkryjete zavřené komnaty, a nakonec ucítíte velké uvolnění – přijetí. Většinou se ve stejnou dobu děje i to, že se začínáte ladit na svůj vnitřní hlas, jde to prostě ruku v ruce. Dostala jsem skvělou otázku – jak rozeznat strach od intuice ? STRACH je vždycky strach, pokud jste se ještě neskamarádili se svými strachy, můžete se bát, cítit stres, úzkost, tlak, bolest. Tohle ale není intuice, intuice je KLID, důvěra, také napojení se svým nitrem. Já jsem jednu dobu vnímala, že na mě můj vnitřní hlas mluví, ale nevěděla jsem, jak ho mám rozeznat od své mysli. Pořád jsem se v tom cyklila, a nakonec jsem vůbec nevěděla, co mám dělat. Potom mě napadlo, že to mohu dělat tak, že si představím obě situace, tu co mi říká hlava a tu, co mi říká mé srdce, rozhodla jsem se vždy podle toho, v jaké situaci jsem se cítila lépe, a víte co ? Fungovalo to ! Také jste se trošku čertili, že jsme narážela na to, jestli vůbec fungují vizualizace. Víte, v momentu, kdy se dostanete do harmonie neboli svého středu (více méně na trvalo - přebývají ty momenty, kdy jste spokojení, než ty, kdy nejste) tak víte, že všechno, co se děje je správně. V tom případě, když poslouchám svou intuici a své tělo, automaticky mě to vede tam, kam potřebuji. Takže ano, já si mohu psát vize, mohu pracovat s vizualizacemi, ale je to pouze taková pomůcka, která se občas může vyplnit a občas ne. Když jsme v souladu, tak přirozeně toužíme po tom, co je nám dáno. A o tom to je. Když jsme opravdu v souladu, tak také víme, že když se nám naše přání nesplní, že to nevadí, výsledek může být častokrát ještě lepší, než jsme sami očekávali, anebo naopak, když to dopadne úplně jinak, můžeme z těchto zkušeností prožít tak vzácné situace, že se mnohé naučíme.
Také je důležité s jakou emocí vizualizace provádíme, jestliže z tlaku a touhy změnit náš život, většinou se stane to, že to nefunguje. Pokud ale vnímáme klid a lásku, když své vizualizace tvoříme, můžeme tak lehce nahlédnout, na to, co nás v našem životě čeká.
Co tedy z mých slov vyplývá ? Všechno co se nám děje vychází pouze z nás, proto je důležité vzít zodpovědnost za náš život do svých rukou. V této zodpovědnosti je totiž velká svoboda. Pamatuju si moment, když jsem si uvědomila, že jsem na tomto světe jen a pouze sama za sebe, víte jak se mi tenkrát ulevilo ? Další velkou paní učitelku je TRPĚLIVOST, a úplně nejvíc je přijetí, ale takové, ze kterého plyne klid. Opravdové.
Život je cesta, a cesta je cíl.
Pokud vnímáte, že vám tohle dává smysl a chtěli byste zjistit více,
můžete se objednat na online konzultaci.
Těším se z každého, komu cesta životem dělá radost i v těžších chvílích a posílám obejmutí všem bojovníkům, má to smysl !
S láskou,
Barča