Když jsem byla malá, bydleli jsme na malé vesnici na severní Moravě. Vyrůstala jsem blízko lesů, lítala jsem po loukách, jezdila na koních, díky bohu, byla jsem svobodné zvědavé malé dítě. Myslím si, že hlavně díky tomu jsem si stále pamatovala odkud a s čím tady přicházím. Když mi bylo zhruba osm, potkala jsem svou první dospělou kamarádku, pamatuju si, že byla pro ostatní takovou podivínkou a čarodějnicí, protože vykládala karty a tvrdila, že její ruce léčí. Dodnes si pamatuju jak mě to všechno zajímalo, cítila jsem, ze všeho co říkala, obrovské vzrušení. To ona mi jako první člověk potvrdila, že můžu léčit rukama. Vysvětlila mi, jak je důležité vnímat energii, kterou si pod rukami vytvářím. A tak jsem tvořila, pořád jsem doma masírovala mamku, když jsem byla starší, tak jsem masírovala holky ve škole, potom své kamarády a teď již dva roky dělám Terapii Těla i Duše. Nebyla to lehká cesta, ale jsem za ni vděčná, protože díky ní jsem si mohla projít mnohými zkušenostmi a hodně se toho naučit. Když jsem se o svém rozhodnutí - masírovat podělila s mámou, tak mi oznámila, že vlastně moje prababička Anastázie masírovala celou vesnici. A tak jsem se lehce pousmála s hřejivým pocitem u srdce. O prababičce jsem slyšela jen samé vtipné historky, byla to žena jak se patří a nebrala si s nikým servítky. Bohužel jsem neměla to štěstí a nestihla jsem ji poznat, však její odkaz stále nosím v srdci.